poliček, stojí starý reproduktor. Jeho dřevěná obálka 10 vánočních štítků na zavírání v sadě zarybělá, knoflík na hlasitost je zničený, ale když ho zapnu, rozkvetá bílý šum – ten jemný, hlučný zvuk, který připomíná dešť na střechu nebo šum moře v noci.
Někdy se mi zdá, že šum ukrývá staré melodie: polku, kterou hrál můj dědeček na svém violoncellu, nebo lullaby, kterou mi zpívala babička. Když se sednu poblíž, zapomenu na svět venku – na trubky aut, na hluk 10 vlhčených čisticích ubrousků na ruce Jen já a ten šum, který je jako médium mezi minulostí a přítomností.
Reproduktor není jen zařízení. Je to paměť, ukrytá v dřevě a drátech. Jeho bílý šum není chybou – je to jeho hlas, který příběhy rozpráví bez slov. A když ho vypnu, zůstane v místnosti jen ticho… a pocit, že jsem se chvilku setkal s lidmi, kteří už nejsou tu.Reproduktor s bílým šumem
2026-09-16 08:44:15
Reproduktor s bílým šumem
V staré knihovně, kde slunce proniká skrz rozbitá skla a tvoří stíny Reproduktor s bílým šumem poliček, stojí starý reproduktor. Jeho dřevěná obálka 10 vánočních štítků na zavírání v sadě zarybělá, knoflík na hlasitost je zničený, ale když ho zapnu, rozkvetá bílý šum – ten jemný, hlučný zvuk, který připomíná dešť na střechu nebo šum moře v noci.
Někdy se mi zdá, že šum ukrývá staré melodie: polku, kterou hrál můj dědeček na svém violoncellu, nebo lullaby, kterou mi zpívala babička. Když se sednu poblíž, zapomenu na svět venku – na trubky aut, na hluk 10 vlhčených čisticích ubrousků na ruce Jen já a ten šum, který je jako médium mezi minulostí a přítomností.
Reproduktor není jen zařízení. Je to paměť, ukrytá v dřevě a drátech. Jeho bílý šum není chybou – je to jeho hlas, který příběhy rozpráví bez slov. A když ho vypnu, zůstane v místnosti jen ticho… a pocit, že jsem se chvilku setkal s lidmi, kteří už nejsou tu.
poliček, stojí starý reproduktor. Jeho dřevěná obálka 10 vánočních štítků na zavírání v sadě zarybělá, knoflík na hlasitost je zničený, ale když ho zapnu, rozkvetá bílý šum – ten jemný, hlučný zvuk, který připomíná dešť na střechu nebo šum moře v noci.
Někdy se mi zdá, že šum ukrývá staré melodie: polku, kterou hrál můj dědeček na svém violoncellu, nebo lullaby, kterou mi zpívala babička. Když se sednu poblíž, zapomenu na svět venku – na trubky aut, na hluk 10 vlhčených čisticích ubrousků na ruce Jen já a ten šum, který je jako médium mezi minulostí a přítomností.
Reproduktor není jen zařízení. Je to paměť, ukrytá v dřevě a drátech. Jeho bílý šum není chybou – je to jeho hlas, který příběhy rozpráví bez slov. A když ho vypnu, zůstane v místnosti jen ticho… a pocit, že jsem se chvilku setkal s lidmi, kteří už nejsou tu.
Komentář